12. srpna 2015

Comeback?

Za dobu, co jsem tu psala naposled, se stala řada věcí.

Začala jsem tančit salsu, miluju kizombu (i když umím jen pár základních kroků), našla jsem si pár nových kamarádek, z toho jednu opravdu dobrou, piju cuba libre a nově i bílé víno, dávám si pauzu od metalu ("velká" přátelství metalových klubů zůstávají tamtéž), stihla jsem se dvakrát přestěhovat (a dnes mě čeká stěhování třetí) a cítím se v životě trochu poraženě a ztraceně.

V červnu proběhl rozchod s okouzlujícím hezounem a mě stále baví s ním sledovat Twin Peaks a spát. A mimo jiné je ten nejlepší taneční partner, co znám. Moje žárlivost a majetnické sklony, jichž jsem si do setkání s ním nebyla vědoma, mě překvapily svou zdrcující silou. Myslím, že už to mám pod kontrolou víc než dřív, ale vyhnout zdánlivě iracionálním vlnám smutku a bolesti z jeho nepřítomnosti, popřípadě jeho bytí v jiné společnosti, se mi zatím stále nedaří. Nedaří se mi s celou tou věcí srovnat.

Od září mě čeká nová práce, do které si nutně potřebuju sehnat boty, ve kterých vydržím stát. Myslím, že budou růžové. Taky bude víc peněz, a tím pádem začnu chodit pravidelně plavat a snad i víc lézt. Chci začít dělat aikido. A víc tančit (přidat bachatu a kizombu). Víc se věnovat studiu. V budoucnu si pořídit psa. Užívat si nový byt. A život.

26. listopadu 2014

Listopad II.

Skutečně jsem si myslela, že je bývalý tak dokonalý? Zjištění, že není, ba přímo naopak, mě uvedlo do téměř euforické nálady, která vydržela do druhého dne a způsobila, že jsem se poprvé od rozchodu cítila šťastná a naprosto volná. Dost možná šťastnější a volnější než kdykoli předtím.
Toho dne, kdy se pochlubil svým vztahem s osobou opačného pohlaví, ačkoli jsem ho pár měsíců zpět žádala, aby to nedělal, pro mě znamenal definitivní konec citů a úcty k jeho osobě. Jakkoli dodnes věřím, že byl ten pravý a mohli jsme mít báječný život, už ho zpátky nikdy víc nechci.

Brno trpí akutním nedostatkem skutečných lezců. Psát a domlouvat se je možné s mnoha, ale na stěnu jsem vytáhla tři. Jeden se už nikdy neozval, druhý se vymlouvá, což je snad ještě horší. Se třetím se lezlo dobře, ale měl už své parťáky a tudíž málo času.

V nejvyšší fázi zoufalství mě napadlo, že Zorka myslela vážně, že si Petra vybrala proto, že lezl a byl v tom dobrý. Napadaly mě podobné myšlenky.

Usoudila jsem, že vztahy mohou být dlouhodobé a trvalé, jen když mají partneři společnou cestu. S J. jsme ji neměli. S M. je strašně brzo na nějaké posuzování, ale sportuje, leze, je společenský, milý a pro mě neuvěřitelně okouzlující. Třeba mu jednou odpustím i ty Dreamy ;)

Listopad

V sobotu jsem se zúčastnila svého prvního punkového koncertu.
Absolvovat jej ze zběsilého pogování pod pódiem jsem považovala za svou občanskou povinnost, stejně jako k tomu patřilo prásknutí o zem, kam jsem pro jistotu stáhla i kolegu.

Zničená, ale šťastná a s obvyklými průpovídkami, kterak jsou život a muzika nej, jsem se po následné fireshow a seznámení s Ness usadila ke stolu, na jehož druhém konci se na mě uculoval sympatický kluk. V průběhu večera došlo na nevyhnutelné; posílena několika pivy a panákem Becherovky jsem fešáka a jeho kámoše oslovila stylem: "Zdar, hoši. Znáte Dreamy?"
Znali.
Ale nebaštili.
Zato jsem se dozvěděla, že M. leze, což mu přidalo asi sto bodů... Nechala jsem se tedy pozvat na dalšího panáka, nutně to musela telefonicky sdělit tatínkovi, dopravila se i s hezounem domů a strávila s ním počestnou noc. V důsledku toho mám už několikátý den naprosto rozlámaný krk.
Od té doby jsem s ním (již méně počestně) trávila i noci následující, s výjimkou té dnešní.
Zmítám se na pomezí zdrženlivosti, opatrnosti, obav a mírného okouzlení, ale po většinu času se stejně dokážu jen maximálně bezmocně sledovat, kterak mu podléhám se stále více zdrcující a iracionální silou, přičemž rozum, přezíravost a lehká ironie zůstávají zadupány hluboko do země.

Nemůžu se rozhodnout, nakolik se mi líbí v tom stavu být, ale myslím, že se pokusím nechat tomu všemu volnější průběh.

19. září 2014

Zhýralcovy zápisky

Hned v úvodu bych ráda poznamenala, že jsem si hmatatelně vědoma svého obrovského problému s egem.

Vedu poslední dobou poměrně zhýralý život zahrnující zvýšený přísun alkoholu a thc, neustále se s někým seznamuji, nově i tykám s majitelem Brooklynu, kde dělám menší či větší ostudu a vůbec se tam cítím víc doma než na bytě, kde si na mě sousedi (a to bych nikdy dřív nepředpokládala) stěžovali kvůli hluku, heheh.

Mé patnáctileté já by bylo nejspíš nadšené, kdyby o něj projevil sebemenší náznak zájmu sebevětší nýmand. Netuším, jak k tomu došlo, ale najednou se kolem mě ti chlapi motají čtyři, jeden zná dokonce LTE a Adrenaline Mob, a já nevím, co s nimi. Poprvé od prosince jsem skutečně srovnaná s rozchodem (= úspěšně to namlouvám sobě i ostatním) a naprosto spokojená, že jsem sama (= láska mi může políbit řiť. Jsem vzteklá a naštvaná na bývalýho, jeho dokonalost a laťku, kterou ostatním nastavil nepřekonatelně vysoko). Jediný nedostatek vnímám v neuspokojivém počtu přátel, protože mnoho z nich by raději vážný vztah.
Na druhou stranu, dýmka, kafe, pivo a cigarety zdarma se hodí (jsem potvora!). A pak... Jakkoli je to prekérní situace, moje zvrhlá dušička si tu pozornost těžce užívá (tolik k úvodní větě).

Poslední zážitek s trávou mi odkryl dávno pohřbené intelektuální tendence. Ležela jsem nahá, kouřila cigaretu a nadšeně vykládala o existencialismu, Sartrovi, de Beauvoir, dekadenci a Platónových idejích. A další den jsem se v Betě nechala zlákat knihou o antické filosofii a již jsem její hrdou majitelkou.

Mám novou práci v knihkupectví, komplikovanou radost ze života a hořím láskou k Revovým vokálům a jeho bestiálně zběsilé řežbě do bicích. A řežu do nich taky, s čím dál větší rozkoší.

31. srpna 2014

!

Už je to pěkně dávno, co jsem tu psala naposled.

Stihla jsem tři kérky (a objednat se na další), začít hrát na bicí, absolvovat svůj první MoR (neskutečně boží zážitek), skámošit se s jedním ze spolubydlů, změnit práci (nikdy nezapomenu na směny a následné akce s Martinou), přestat kouřit a znovu začít (protože zatracenej Brooklyn, chlast a božskej Synyster), do značné míry přitvrdit svůj hudební vkus a objevit styl mému srdci mimořádně blízký; metalcore.

Tvrzení z konce minulého roku, kdy jsem si myslela, že poslouchám hodně muziky, se mi zdá úsměvné. Dost možná, že jsem jí tolik neposlouchala ani v dobách dávno minulých, kdy jsem tím vyloženě žila.

Jsem sama, pokud jde o vztah, a to mi dává úžasnou příležitost poznávat sama sebe, nemuset se na nikoho ohlížet, nikomu se zodpovídat a jednat, jak sama chci.

V září mě čeká koncert Richieho Kotzena a v prosinci Metal All Stars (James LaBrie!).

Intelektuální a filosofické tendence, umění a literatura šly stranou. Mám pocit, že mou podstatou (alespoň pro současnost) jsou kérky, bicí, koncerty, lezení, sleziny s lidmi a chlastání v Brooklynu nevyhnutelně vedoucí k větší či menší míře ostudy.

...and I like it!

17. února 2014

Hot ňůs

Mám práci na Krpoli a pokoj ve společném bytě se dvěma hochy na Novém Lískovci.

Společně s bývalým nájemníkem, který zřejmě doufal v nocleh v mé posteli, mě už stačili opít. Na oplátku jsem zavdala příčinu k roztržce bodrou větou: "Už jsme probrali vše krom politiky."

Práce, která pro mě byla ze začátku jedna velká neznámá, bordel a strašák, se ukázala být docela pohodovým šolichem s příjemnými spolupracovnicemi, značnou benevolencí, couráním na cigárka, nákupy či kafíčka s ostatními zaměstnanci OC během pracovní doby, pořádáním sedánků za kasou, klábosením a hraním karet určených k prodeji.

A navíc se v sortimentu, poněkud veselejším kódovém systému a náležitostech s kasou i placením začínám docela orientovat, takže se snad blýská na lepší časy.

Přežila jsem aklimatizační splíneček, mé šílené podvědomí začalo vytvářet pěkně ujetý sny, od lednového koncertu poslouchám téměř výhradně DT (a nepokrytě se u toho rozplývám blahem), prokousávám se Dívkou, která si hrála s ohněm, učím se vařit poživatelný čaj, nechávám se nadchnout architekturou, letmo plánuji další kérky a v pátek jdu na čajový dýchánek s J.

3. prosince 2013

1992/1 - 2007/8

Nelezu. Jsem z Prahy zpět ve své rodné hroudě a má peněženka hodně zhubla. V současné době by se již dalo hovořit o anorexii.

Poslouchám hodně muziky a čtu Muže, kteří nenávidí ženy.

Spoustu času trávím na cestách mezi Vary a Brnem.

Občas kreslím.

Zbožňuju vůni svého levandulového šamponu a partičku IT. Jejich humor balancuje na tenké hranici mezi společenskou korektností a lehce zvrácenou morbiditou, nad čímž moje duše nepokrytě plesá.

Poctivě plním školní docházku, začala jsem se učit a co nevidět začnu i s praxí.

Včera jsem si přečetla článek, co mi poslal J., a v němž slečna zdánlivou banalitu všedního dne povýšila na problém obludných rozměrů. Večer jsem pak ležela v posteli a došlo mi, že jsem provedla totéž se svou představou o jeho citech ke mně.

Můj optimismus odjel na delší dovolenou.