26. června 2013

Climbing Diary - SmíchOFF kurz

Během letních prázdnin v Českém ráji se nechávám uchvátit Prachovskými skalami natolik, že si dávám předsevzetí naučit se lézt. Jak už to tak chodí, dostávám se k tomu už asi o deset let později...

Spouštěcím motorem je reklama s Nelly Kudrovou. Googlím si info jak o ní, tak o potenciálních stěnách v mém okolí a říkám si, že do toho tedy jdu.

Načež absolvuji ukázkovou hodinu na stěně ve Varech, jsem konsternována neschopností udržet po zbytek dne v rukou prázdný talíř a po nějaké době se hecnu a hlásím se na kurz v Praze na SmíchOFFu.

Po celou dobu kurzu si pečlivě zapisuji všechny události a dojmy z nich, a nejčko se je rozhoduji hodit do virtuální podoby sem na blog...



---------------------
1. lezení - 24.5.2013
---------------------

- lektorka Eva V.
- 6 tras (7. nedokončená) - cca 90m (1 trasa cca 15m)
- 3 až 7- obtížnost (7- součástí lehčí trasy, převis); Evča má kamarády, kteří lezou roky a dávají třeba jen 5!
- jsem prý bojovnice a talent; když vydržím, půjde mi to velmi dobře
- levá lezečka 42 pánská, pravá 41 dámská :)) (problémy s velikostí a tvarem lezeček mě nepřestaly provázet po celou dobu kurzu)
- druhý den se cítím jako zbitá, bolí mě ruce od ramen, svaly na bocích i zadek a svaly na pravé noze; vůbec jsem netušila, že někteté z těch svalů v těle mám :D



---------------------
2. lezení - 27.5.2013
---------------------

- 6 tras (á 15m), 7. trasa poslední na balkóně po všech barvách :)
- učila jsem se jistit a smotávat lano
- nejtěžší trasa 6-
- nejoblíbenější trasy: 5- zelená, 4+ modrá rohová, ? šedá s převisy na struktuře; líbily se mi, protože se na nich člověk více hýbe, ohýbá a namáhá, zdolává i těžší úseky
- jsem talent ;)
- ...a ohebná velice, tím spíš, že vůbec nesportuji :)



------------------------------
Pocity po první a druhé lekci:
------------------------------

- zjišťuji, že jsem bojovnice, nechci se vzdávat, překonávám překážky; lezení je výzva
- miluji pocit výhry a vítězství
- objevuji své fyzické i psychické možnosti
- poznávám sama sebe, zjišťuju, jaká a kdo vlastně jsem



---------------------
3. lezení - 31.5.2013
---------------------

- nejtěžší 5- černá (s pomocí struktury)
- vyzkoušeny 2 delší pády - stále se jich ale obávám :)
- procvičování jištění



--------------------
4. lezení - 7.6.2013
--------------------

- fyzička i přes týdenní pauzu ok (povodně a složitá doprava)
- učila jsem se na Fíkovi chytat pády (2), pokaždé mě to vyneslo do vzduchu :)
- na závěr "zábavná" modrá s mírným převisem; tu jsem si moc užila; a vidím, jak jsem se zlepšila - vylezena bez problémů



---------------------
5. lezení - 10.6.2013
---------------------
- 2 fajnové cesty na balkóně v úvodu
- 6- (asi zelená) na struktuře zdolána s jedním pádem! Výzva!
- na trasách, které opakuju, vidím, jak znatelně jsem se zlepšila; byla jsem odvážnější, cvakala později, zapojovala jsem víc nohy, zkoušela experimentovat
- zakoupena výbava převážně v tyrkysovém provedení ;) ...škoda, že to tak rychle uběhlo.



Co říci závěrem..? Víte, vážně, opravdu vášnivě jsem v životě milovala jen dvě věci; hudbu a francouzštinu. Pro první jsem byla svého času ochotna i zemřít, bez iPodu nevyrazila z domu, má uvědomělá ouška trpěla na každé hodině praxe, kde hrávala Evropa 2 a plánovala jsem pro pozůstalé rozsáhlé playlisty na případný vlastní pohřeb ;D
Pokud jde o francouzštinu, ta rozdmýchávala v mém srdci opravdu neuhasitelný oheň. Začalo to francouzskými filmy, Pierrem Richardem, následovaly kurzy v IFP a božská Edith, francouzské chansony, celková atmosféra Francie, její neuvěřitelní obyvatelé a nakonec i měsíční pobyt v Paříži.

No, a pak přišlo lezení.
Spolu s ním dostaly obě mé životní lásky těžce na prdel a posunuly se na hodně vzdálené druhé místo v seznamu mých hodnot a preferencí.

Ačkoli rozhodně nic nenamítám proti hlasitému rockovému festivalu pod skálou, kde právě lezu společně se svými frankofilními přáteli ;D

Žádné komentáře:

Okomentovat