2. července 2013

2.7.2013

Týdenní pauza nebyl dobrý nápad. Na druhou stranu, po tom posledním lezení jsem se necítila na to, zkoušet nové spolulezce. A tak vyšlo až dnešní odpoledne s Danem.

Hned v úvodu si dávám pětku (nebo šestku..? Zaboha si nemůžu vzpomenout, ani kde a na jaké barvě jsem lezla...), nač se zdržovat s něčím nižším, že. A cítím, že další týdenní nečinnost už je znát. Vážně si musím udělat čas a chodit sakra aspoň dvakrát...

Podvádím. Víc, než by mi bylo milé. Ale snažím se o moc víc než minule s Martinou... Velkou zásluhu na tom má Dan; leze líp a těžší trasy, ale v jeho podání to vypadá lehce, jako by o nic moc nešlo; často to pak tedy zkusím po něm, čímž si vlastně zvyšuju obtížnost a zlepšuju se. Takhle nějak by asi správná motivace fungovat měla :)

VYLEZLA JSEM SVOU PRVNÍ 7-/7!!! Růžovou, rohovou.
No, vylezla jsem vlastně jen k převisu, víckrát odsedávala a stropní část přenechala jiným... Ale i tak, úspěch, takže placák ;)

Následně jsem se nechala naprosto rozdrtit obyčejnou pětkou v takovém nenápadném, zastrčeném rohu... Seděla jsem furt, chyty byly nevyhuvující, přelezy těžké... Dolezla jsem, po čem se dalo (a tedy moc nedalo :D), v hlavě mi problikla myšlenka, že s obědem v břiše by se možná lezlo o něco líp (víc energie) a snad poprvé měla pocit, že tahle trasa mi po žádné stránce sympatická není.
Samozřejmě se mi to rozleželo, takže až trochu potrénuju, pokořím pro změnu já ji ;)

Občas mě k výkonu vybičují okolní lezci. Když vidím osobu, která mě pomalu dolézá (o její úroveň se nestaraje), vyhecuju se a dokončím trasu dřív, abych se ve svých vlastních očích zcela neznemožnila. ;)

Opět jsem zkusila jistit osmou. Připouštím, že kýbl mi nejspíš vyhovuje víc. Ale chci umět obojí.

Tolik obávaná představa se stala skutečností; Dan na jedné trase spadl :) Svému osobnímu štístku děkuji, že ne rovnou mně na hlavu (cvakl totiž teprv druhou expresku), ani mě to nevyneslo vysoko nad zem, či jsem se nerozplácla o stěnu před sebou; navíc jsem byla opět pochválena, a jako dříve s Fíkem, ani teď jsem se nestačila divit, natož vědomě cokoli dělat. Tak jsem asi ten talent, no :)

Na závěr jsem si dala už jen černou pětku, lezenou s pomocí struktury, která je za normálních okolností zábavná, ale při mém stupni vyčerpání jsem se doplazila téměř s jazykem na vestě. A s pomocí oranžových chytů vedle, of course.

Slečna individualistka objevila kouzlo dělení.
Slečna mlčenlivá kecala cestou domů bez přemýšlení o všem možném. A HODNĚ. (...ačkoli příště možná vynechám úvahy na téma skály vonící smrtí, přání být sežrána lvy či nechat se vsypat do činné sopky a posmrtné playlisty)
Slečně se zamlouvá rychlá jízda, porušování pravidel a podobné blbiny, více než by měly. Hm.

A zítra jedem na skály do Srbska :)

Žádné komentáře:

Okomentovat