14. července 2013

9.7.2013

Lézt jednou týdně je málo.
Lézt jednou týdně je málo.
Lézt jednou týdně je málo.

No ne, jednou to pochopím ;) Ale upřímně, on je spíš problém skloubit to časově s jinými povinnostmi :( Až nebudu mít jako prioritu učit se na zkoušky, které musím udělat, budu lézt mnohonásobně častěji, to sakra slibuju.

Fyzička není valná, zvlášť, když lezení je jediný sport, který provozuju; takže táhne moje výkony solidně dolů. Přesto jsem vylezla jednu 6+, byť s odsedáváním; ale byla rozkošná, s úžasnými žlutými chyty, zábavná a hrála mi k ní motivační muzika ;) Ačkoli stejně tak mě motivují i kolem lezoucí individua; většinou z nich se odmítám nechat přelézt, bez ohledu na náročnost jejich trasy. Ješitnost a hrdost, víme ;)
(...aha, právě jsem podle popisu zjistila, že se jedná nejspíš jen o 5+ (Jíl 2, žluté chyty, kolmá/mírně převislá, pilíř). Hrdost dostala na prdel :D)

V areálu pobíhal miloučký pejsek s hlaďoučkou srstí, jehož pravděpodobný majitel se nezajištěn protahoval na stěně; tu sílu, jistotu, lehkost a grácii bych chtěla mít.

Příště tedy hned úvodem znovu žlutou (bez odsedů!) a poctivě i fialovou v zastrčeným rohu, pak zkusit modrou šestku s převísky, kterou lezl minule Dan. To by bylo, aby to nebylo! :)

...jelikož jsem měla tentýž den odjet a lezeckou absenci rezolutně odmítla, táhla jsem se i s věcmi do Varů. Na bus jsem doběhla 2 minuty před odjezdem a ještě hodnou chvíli se z toho vydýchávala složená na sedačce :)

Žádné komentáře:

Okomentovat