27. července 2013

Brno a Alice (26.7.)

MILUJU ALICE COOPERA!!!
Elis je bůh!!!

S J. jsme se usnesli na tom, že jsme pěkná telátka, neb toužíme po své společnosti, ale je nám blbé si to říct. Do Brna jsem tedy nakonec po této vtipné vsuvce vyrazila o dvě hodiny dříve, a stejně mi to bylo málo. Několik hodin jsme se váleli v čajovně s čaji, babou chanouche a dýmkou, načež jsme vyrazili do lékárny pro náplasti na mé zubožené nohy (příště si na koncert beru Steely, bez debat), k němu domů (kde jsem absolvovala první setkání s něčí ex a bylo to divný, divný, divný!), převlékla jsem se do koncertního a běželi jsme ke Kajot aréně, kde jsem měla domluvený sraz s kámošem.

Udivuje mě má nepoučitelnost ; spoustu let už vím, že když se nenasnídám, je mi blbě. Když si navíc nalačno dám svůj zabijácký černý čaj, nedejbože kouř, smrtící stav se dostavuje téměř jistě. Hodnou chvíli jsem se ze své roztomilé opakované chyby vydýchávala na záchodě (v čajovně) a modlila se, abych nevrhla či neomdlela. Mé zoufalé přání bylo naštěstí vyslyšeno. J. jsem navíc vyklepla v jakýchsi sofistikovaných piškvorkách (bohužel jen jednou).

Brno je fajn, jeho pozitivní aura pro mě trvá, J. se mě tam nejspíš snaží nějakými tajuplnými silami nalákat ;)

Kámoš dorazil samozřejmě se zpožděním a partou svých kámošů, ale budiž mu odpuštěno, hrála totiž teprve první předkapela (na tento nepříjemný, avšak častý koncerty provázející nešvar jsem zapomněla). Druhou jsem už málem vypískávala a při snahách frontmana o spolupráci sveřepě stála se založenýma rukama. Elis si dával celkem na čas, potvůrka, začali hrát teprve před půl desátou. Koncert byl ale F-A-M-Ó-Z-N-Í!!! Doprovodná show pak přímo GENIÁLNÍ!!! A božský Elis.

Dělal na pódiu psí kusy ve svém klasickém horrorově kabaretním oufitu (ten chlap vážně má vkus ; nebo přinejmenším jeho stylisté ;)), došlo na svěrací kazajku a děsivě krásnou sestřičku, gilotinu a sekání Elisovy hlavy, jeho zmrtvýchvstání, Frankensteina v nadživotní velikosti, létající jiskry, výbuchy, Alice s mečem rozhazující mezi publikum bankovky... Úžasná atmosféra, nádherná show, perfektní muzika, snad všechny mé oblíbené skladby, kytarová a bicí sóla, supr muzikanti.
Ta hodina a půl sakra rychle utekla. Alice se s tím nesere, takže se žádné: "Ahoj, Brno, jak se máte?" nekonalo, na konci jen představil kapelu a sebe (s výstupem na vyvýšenou část pódia a zvučným "and ME!"), zahlásil: "Thank you all" a zdekoval se. Samozřejmě s nějakým tím přídavkem.

Alice je bůh. Jen on se navíc může navlíknout do upnutých kožených kalhot a vypadat zároveň lascivně a děsně sexy. No nic, tyhle úvahy spíš po 22. hodině ;))

Cestou zpět (naboso, nedala jsem) jsem J. o všem vyprávěla, nadskakovala a hýkala nadšením, vyžahla půllitrovku coly a byla naprosto happy.
Tří a půl hodinový spánek osvěžil.

Teď jsem zpátky v Praze, dělám si oběd, dávám si Cooper marathon, v myšlenkách pořád u včerejška, tahám jednotlivá alba do iPodu a sním. Musím ho vidět znovu (...jak dvojsmyslné!).

Žádné komentáře:

Okomentovat