25. července 2013

Friday's coming

Měla bych se učit angličtinu a matiku, neboť oboje už zoufale hoří, místo toho čučím na Angeliku, skypuju a oddávám se myšlenkám na zítřek.
Nevím, jestli jsem se o tom zmiňovala, ale zjistila jsem, že v pátek má v Brně koncert Alička Cooper. Jelikož ho bláznivě a platonicky miluji, nelenila jsem, obeslala několik známých, zda tam nejdou, běžela si pro lístek a teď čekám a těším se jak malá. Napsal mi ex, že tam jde (z našeho vztahu časem zbylo jen to ; společný hudební vkus), takže placák, i když mi nedělá problém jít sama, jsem radši.

Mým původním záměrem bylo užít si cestu tam i zpět vlakem, ovšem cesta zpět uprostřed noci by byla možná až moc dobrodružná, a tak mi letitý kamarád nabídl přespání u něj (poté, co mě přesvědčil k jízdě busem).

Hm.

Kluk, který mě fascinuje od prvního okamžiku, kdy jsem narazila na jeho profil na lidech. Ztělesnění inteligence, neuvěřitelně vtipné a zábavné osobnosti a drzosti, za kterou mám chuť ho mezi záchvaty smíchu, které mi tím způsobuje, vzít válečkem po hlavě.
Kluk, kterého jsem jediného milovala takovou tou radostnou a bezbolestnou, ale přesto intenzivní láskou, se kterým mi bylo dobře a s nímž se zdálo, že život je vlastně hrozně snadný.

Asi jsem nebyla na něj nebo štěstí připravená, nevěděla jsem, co chci nebo jsem se (to především) bála udělat čáru za minulostí, takže jsem ho nechala jít. A celých šest let jsem si to zároveň nepřestala vyčítat. Nikdy jsem mu to neřekla.
Nicméně jsme si sem tam psali, občas se sešli v Brně na čaj a kouř... Je to asi jediná osoba, se kterou se i po roční odmlce dá navázat přesně tam, kde to skončilo a všechno je jako dřív. ...se vším všudy. S radostí a sluncem v duši, myšlenkami, které nejdou vymazat, se vzpomínkami na jeho objetí a polibky... S touhou mít to znovu, ale s odhodláním nic mu neříkat (Protože jak, když někoho má..? Jak, když mám někoho já..? Jak, když jsem se ho kdysi vzdala..??).
Většinou to řeším další dlouhou odmlkou.

Teď stačilo pár dní skypování, abych v tom lítala znovu. Netuším, jak k tomu došlo, ale někdy během obyčejného přátelského rozhovoru se to zvrhlo k debatám o našich představách a potřebách ve vztahu, plánování společné budoucnosti a vzájemnému vyznávání citů.

Teď si připadám jak puberťačka před prvním rande. Dokážu myslet jenom na něj, zapomínám na povinnosti, jídlo i ostatní lidi, jsem pekelně nervózní a přitom se neskutečně těším.



...ale jako... tomu jídlu bych asi vážně mohla dávat víc. Zkusím se přeladit na angličtinu a potom zvážím oběd.

Žádné komentáře:

Okomentovat