19. září 2014

Zhýralcovy zápisky

Hned v úvodu bych ráda poznamenala, že jsem si hmatatelně vědoma svého obrovského problému s egem.

Vedu poslední dobou poměrně zhýralý život zahrnující zvýšený přísun alkoholu a thc, neustále se s někým seznamuji, nově i tykám s majitelem Brooklynu, kde dělám menší či větší ostudu a vůbec se tam cítím víc doma než na bytě, kde si na mě sousedi (a to bych nikdy dřív nepředpokládala) stěžovali kvůli hluku, heheh.

Mé patnáctileté já by bylo nejspíš nadšené, kdyby o něj projevil sebemenší náznak zájmu sebevětší nýmand. Netuším, jak k tomu došlo, ale najednou se kolem mě ti chlapi motají čtyři, jeden zná dokonce LTE a Adrenaline Mob, a já nevím, co s nimi. Poprvé od prosince jsem skutečně srovnaná s rozchodem (= úspěšně to namlouvám sobě i ostatním) a naprosto spokojená, že jsem sama (= láska mi může políbit řiť. Jsem vzteklá a naštvaná na bývalýho, jeho dokonalost a laťku, kterou ostatním nastavil nepřekonatelně vysoko). Jediný nedostatek vnímám v neuspokojivém počtu přátel, protože mnoho z nich by raději vážný vztah.
Na druhou stranu, dýmka, kafe, pivo a cigarety zdarma se hodí (jsem potvora!). A pak... Jakkoli je to prekérní situace, moje zvrhlá dušička si tu pozornost těžce užívá (tolik k úvodní větě).

Poslední zážitek s trávou mi odkryl dávno pohřbené intelektuální tendence. Ležela jsem nahá, kouřila cigaretu a nadšeně vykládala o existencialismu, Sartrovi, de Beauvoir, dekadenci a Platónových idejích. A další den jsem se v Betě nechala zlákat knihou o antické filosofii a již jsem její hrdou majitelkou.

Mám novou práci v knihkupectví, komplikovanou radost ze života a hořím láskou k Revovým vokálům a jeho bestiálně zběsilé řežbě do bicích. A řežu do nich taky, s čím dál větší rozkoší.

Žádné komentáře:

Okomentovat