26. listopadu 2014

Listopad II.

Skutečně jsem si myslela, že je bývalý tak dokonalý? Zjištění, že není, ba přímo naopak, mě uvedlo do téměř euforické nálady, která vydržela do druhého dne a způsobila, že jsem se poprvé od rozchodu cítila šťastná a naprosto volná. Dost možná šťastnější a volnější než kdykoli předtím.
Toho dne, kdy se pochlubil svým vztahem s osobou opačného pohlaví, ačkoli jsem ho pár měsíců zpět žádala, aby to nedělal, pro mě znamenal definitivní konec citů a úcty k jeho osobě. Jakkoli dodnes věřím, že byl ten pravý a mohli jsme mít báječný život, už ho zpátky nikdy víc nechci.

Brno trpí akutním nedostatkem skutečných lezců. Psát a domlouvat se je možné s mnoha, ale na stěnu jsem vytáhla tři. Jeden se už nikdy neozval, druhý se vymlouvá, což je snad ještě horší. Se třetím se lezlo dobře, ale měl už své parťáky a tudíž málo času.

V nejvyšší fázi zoufalství mě napadlo, že Zorka myslela vážně, že si Petra vybrala proto, že lezl a byl v tom dobrý. Napadaly mě podobné myšlenky.

Usoudila jsem, že vztahy mohou být dlouhodobé a trvalé, jen když mají partneři společnou cestu. S J. jsme ji neměli. S M. je strašně brzo na nějaké posuzování, ale sportuje, leze, je společenský, milý a pro mě neuvěřitelně okouzlující. Třeba mu jednou odpustím i ty Dreamy ;)

Žádné komentáře:

Okomentovat