12. srpna 2015

Comeback?

Za dobu, co jsem tu psala naposled, se stala řada věcí.

Začala jsem tančit salsu, miluju kizombu (i když umím jen pár základních kroků), našla jsem si pár nových kamarádek, z toho jednu opravdu dobrou, piju cuba libre a nově i bílé víno, dávám si pauzu od metalu ("velká" přátelství metalových klubů zůstávají tamtéž), stihla jsem se dvakrát přestěhovat (a dnes mě čeká stěhování třetí) a cítím se v životě trochu poraženě a ztraceně.

V červnu proběhl rozchod s okouzlujícím hezounem a mě stále baví s ním sledovat Twin Peaks a spát. A mimo jiné je ten nejlepší taneční partner, co znám. Moje žárlivost a majetnické sklony, jichž jsem si do setkání s ním nebyla vědoma, mě překvapily svou zdrcující silou. Myslím, že už to mám pod kontrolou víc než dřív, ale vyhnout zdánlivě iracionálním vlnám smutku a bolesti z jeho nepřítomnosti, popřípadě jeho bytí v jiné společnosti, se mi zatím stále nedaří. Nedaří se mi s celou tou věcí srovnat.

Od září mě čeká nová práce, do které si nutně potřebuju sehnat boty, ve kterých vydržím stát. Myslím, že budou růžové. Taky bude víc peněz, a tím pádem začnu chodit pravidelně plavat a snad i víc lézt. Chci začít dělat aikido. A víc tančit (přidat bachatu a kizombu). Víc se věnovat studiu. V budoucnu si pořídit psa. Užívat si nový byt. A život.

Žádné komentáře:

Okomentovat